Kterak psíček kavkazáček zkoušku dělal:
Říká se, že žádný strom neroste do nebe, a tak i vedení cvičáku jednoho krásného
dne rozhodlo, že by se mělo zúročit všechno to, co se zatím chlupatec naučil, a
přihlásilo ho na poslední říjnový den na zkoušku ZOP (zkouška ovladatelnosti
psa). Poslední 3 týdny se tedy Cipísek nestačil divit. Na cvičáku makal jak
šroubek, ale musím říct, že ho to nijak neodradilo a opravdu se snažil.
Den D se přiblížil, poslední "secvičná" 3 dny před zkouškou byla u konce, a paní
vrchní krotitelka nám doporučila, abychom už do zkoušky nechali pejsky být, aby
se jim to v těch jejich paličkách všechno pěkně uleželo. Tato informace mě však
paradoxně poněkud rozrušila, neboť bylo nasnadě, že jsou tací, kteří se svými
svěřenci trénují i mimo cvičák, což my jaksi...... ehm........no zkrátka
trénovat obraty doma na dvorku mě skutečně nenapadlo. Kdy já už se konečně
naučím odpovědnosti???
Následující den jsme vyrazili do lesa, bylo skutečně nádherně - obloha jako
vymetená, teploučko, sluníčko svítilo přes větve stromů Cipískovi do očí, že je
měl jak jantarové, k zemi se snášely zlaté listy, všude byl klid a pohoda....
zkrátka bylo to tam jako stvořené pro malé zpronevěření se doporučení paní
cvičitelky. Napadlo mě, že na tak krásném místě Cipískovi jistě nebude vadit,
když si v rychlosti zopákneme pár základních cviků, ovšem to jsem zase jednou
střelila vedle. Ten uličník musel moc dobře vědět, že je až do zkoušky "hájenej".
(I když podle něho by měl být hájenej pořád). Poté, co si na povel "k noze"
lehal, na "lehni" dával pac a mezitím soustavně hypnotizoval třesoucí se křoví,
jsem naznala, že Martina věděla co říká (i když nikdo mně nevymluví, že to Cipís
dělal schválně!). Zanechala jsem tedy marných pokusů o realizaci pravidla
"opakování - matka moudrosti" v praxi a nechala to osudu.
V neděli ráno před zkouškou jsem ještě Cipíska vytáhla na krátké venčení, mimo
jiné také za účelem zjištění jeho momentální nálady. Řeknu vám - nic moc. Byl
protivnej, pořád někde něco bral do huby a odmítal to vydat, povel "fuj"
evidentně nikdy neslyšel, na přivolání nepřišel, vyhlídky byly víc než chmurné.
Jelikož však nejsme zbabělci, abychom něco vzdávali bez boje, v 8,15 jsme se
nalodili do auta a vydali se vstříc našemu osudu. Pejsci měli před zahájením
zkoušky volnou zábavu, takže ze sebe mohli alespoň částečně setřást to napětí,
které jsme na ně my - vynervovaní majitelé - ač neradi, tak přece jen přenesli.
Cipísek - Cassanova si to řádění velmi užíval, neboť z 10 přihlášených pejsků
bylo 8 fenek, takže mohl ihned započít s obluzováním svým mužným zjevem. (Jediný
pejsek, který byl kromě Cipuldise přítomen, byl maličký šiperka Šípek, který
však pro chlupatce nepředstavoval žádné ohrožení jeho výsadního postavení v
tomto psím harému.)
Pro první část zkoušky jsme byli rozděleni do dvojic, kdy jeden z dvojice
prováděl odložení psa na 2 minuty (během kterých vysílal na vzdálenost 30 metrů
do přijímacího centra svého chráněnce stručné telepatické sdělení "ANI SE
NEHNI!!!"), zatímco druhý dělal "prostná" (sedni-lehni-vstaň, obraty, vlevo v
bok, vpravo v bok, čelem vzad), poslušnost - jak je (či není) pejsek ovladatelný
na vodítku, bez vodítka a nakolik ho lze (či nelze) přivolat. Pak se dvojice
vyměnily. Poté pan rozhodčí sdělil každému z dvojice počet bodů za jednotlivé
disciplíny a přidal krátký komentář, co by bylo eventuelně vhodné zlepšit.
Cipíska samozřejmě ihned prokouknul (tím si získal mé sympatie) a doporučil mi
do budoucna více důslednosti, neboť chlupatec - cituji,: "to má v té své velké
hlavě zatraceně dobře srovnaný, ty cviky zná, ví, co bude následovat, ale dělá
je tak, aby ho to stálo co nejméně námahy." ( = v reálu: při obratech na místě
umístí ten svůj chlupatej zadek do strategické polohy "čamrda" tak, aby se v
případě potřeby nemusel otáčet celej, ale aby si vystačil pouze s přeťapáním
předníma nohama do požadované polohy. Novinkou v jeho improvizační technice je
posed při povelu "ke mně". Jak jistě víte, při správném provedení si pes sedne
tváří v tvář před psovoda a vyčkává hladově dalších povelů. Cipísek si sice
sedne přede mě, ale nikoliv tváří v tvář, nýbrž bokem (musí mít přece přehled,
co se děje kolem, co furt bude čučet na mě), na další povely by se nejraději
vyprdnul a hladově vyčkává maximálně tak nějakej pamlsek).
Horší část jsme měli za sebou, teď nás čekala druhá půlka zkoušky, a sice cviky
ve skupině. Naši skupinku tvořila hovawartice Sára, ridgebačka Fabien a to naše
kavkazský éro. Proběhla opět ovladatelnost na vodítku, prostná, obraty, a
následovalo druhé odložení na 2 minuty. Podle názoru většiny nás, kteří se tam
týden co týden snažíme vychovat z těch našich božích hovádek rozumné občany, je
odložení ve skupince snazší, neboť v jednotě je síla, a leží-li všichni, lze
předpokládat, že zůstane ležet i ten váš uličník (tatáž jednota platí bohužel i
v opačném případě, rozhodne-li se některý ze psů, že tam prostě nebude a "de se
dom"). Tato situace naštěstí nenastala, všichni tři výtečníci zůstali ležet a my
jsme tak mohli v pohodě přejít k další disciplíně, kterou je přenášení psa.
Je-li pejsek malý, přenáší ho jedna osoba (nikoliv majitel, většinou je to někdo
ze cvičitelů), je-li pejsek velký, přenášejí ho osoby dvě: cvičitel (nese psa
vepředu) a majitel (vyfasuje zadek). Tento cvik zvládá Cipuldis bez problémů,
jediná věc, která ho na tom sejří, je, že má naraženej náhubek (je to součást
disciplíny - ověřuje se, zda je na něj pes zvyklý). Celé to trvá pár vteřin,
takže než si Cipísek stačil uvědomit, že má opět na nose tu hroznou věc, měl ji
zase dole a i on sám stál opět pevně nohama na matičce Zemi. A hurá na poslední
disciplínu!!!!!! Tou je chůze po nepříjemném materiálu. Chlupatec - salámista
zvládá tuto s prstem v nose, páč nějaký pruty naházený na zemi, nějaká stanová
celta a nějaká masážní poduška ho přece nemůžou vyvést z rovnováhy, no né? Na
pokyn rozhodčího psovod na určeném místě zastaví a pes si musí sednout. Kdyby
bylo na Cipískovi, rochnil by se v tom nepříjemném materiálu do alelujá, páč
není nad to rozcuckovat nějakou tu textílii, případně rozžvejkat pár volně
ložených prutů. (O masážní podušce nemluvě, neboť kdy jindy má člověk
příležitost namasírovat si dásně zevnitř?).
A měli jsme to za sebou. Pejsci dostali zasloužené volno a my už jsme jen čekali
na ortel rozhodčího, zda jsme obstáli, nebo zda si to na jaře zopáknem znovu.
Nebudu to zbytečně prodlužovat - zkoušku jsme udělali všichni (Cipísek získal
hodnocení "velmi dobrý"), a po poradě s naší podobně cvičákově potrefenou
kamarádkou kavkazandou (ahoj, Zuzko:o)), bylo rozhodnuto, že bude-li cvičák
bavit Cipuldise i nadále tak jako doposud, pokusíme se o zdolání dalších zkoušek
(které ovšem neobsahují pohybově náročné disciplíny - přeskoky překážek, tunel,
áčko...).
Přeju Vám krásný prosluněný podzim :o)
Alka
1.11.2004