Kterak jsme psíčka kavkazáčka poprvé na cvičák
vzali:
Cipísek má 10 týdnů, a tak jsme si řekli, že nebude na škodu, vezmeme-li ho do
"velké společnosti". Doposud se při setkání s pejsky jevil jako velmi přátelský,
takže jsme se na tuto událost velmi těšili. Přijeli jsme na cvičák, kde už za
vraty štěkali v kotcích ustájení psi. Cipísek ještě v autě, vědom si toho, že se
mu nemůže nic stát, začal důležitě poblafávat, čehož se - jak si jistě dovedete
představit - štěkající psi samozřejmě okamžitě zalekli :o)
Vystoupili jsme, poblafávání pomalu ustalo a chlapeček jenom koukal, kam ho to
propánajána zase vlečeme. V areálu cvičáku bylo tolik nového, že úplně zapomněl
na svoje obvyklé scény, které si na vodítku tak vychutnává (a nás tím přivádí k
šílenství). Ani jednou si nevzpomněl, že by se mel začít hystericky drbat,
protože to vodítko přece, no co to jéé, sundejte to ze mě!, že by se měl
zaseknout s hlavou sklopenou a nohama roztaženýma - NEPŮJDU NIKAM, NENENE!!!,
případně že by se měl rozplácnout na zemi a trucovat. Klusal jako lipicán ve
vídeňské vysoké škole a byla radost se na něho dívat.
Přiblížili jsme se ke skupině pejsků, která se připravovala na cvičení. Pánečci
postávali v kroužku a vykládali si s panem cvičitelem, bafani lítali jako šílení
kolem dokola, občas se některý z pánečků v kroužku skácel k zemi, jak to
rozdivočelí běžci už nedokázali vybrat a narazili do něho. Cipískovi jenom
svítila očička a byl celý divý, už už aby se mohl zapojit do všeobecného
běsnění. Pustili jsme ho a čekali, co bude. Přiběhl k němu největší ovčák, tak
Cipís hned na záda a nechal se očuchat. Za chvilku se kolem něho shromáždili
všichni psi, bylo vidět, že je z toho poněkud nesvůj, ale protože je to pejsek
statečný, neběžel se hned schovat k nám, ale hrdinsky všechno to očuchávání
vydržel. Když byl smečkou shledán nezávadným, dala se tato opět do šíleného
pohybu a bylo na Cipuldovi, jestli se připojí nebo ne. Samozřejmě, že nezůstal
stát v koutě. Rozkmital ty svoje chlupaté nožičky, jazýček se mu jenom míhal,
jak rychle dýchal, byl celý načepejřený a jenjen zavolat: "Klucíííí, počkejte na
mě, já jsem tady takýýýýý!!!" (Jestli jste viděli film "Ať žijí duchové" a
vzpomínáte si na malého Vendelína, jehož tatínek dělal "melouny", tak přesně tak
snaživě chtěl s partou držet krok Cipísek.) Pokaždé se připojil k nějaké
oddělené sekci smečky, která neběžela tak rychle a byl šťastný jak blecha (ne,
že bych je chtěla přivolávat), když se mu s ní podařilo alespoň pár metrů udržet
krok. Občas jsme na něho zavolali, aby si nemyslel, že je úplně bezprizorní,
pokaždé se k nám přiřítil celý rozesmátý stylem: "No co je pořád, proč mě
zdržujete, nevidíte, že mám práci? Kluci čekají!", a už zase metelil pryč.
Poté, co se pejsci dostatečně vylítali, byli přivoláni majiteli a začala hodina.
Cipíska jsme uklidnili a vysvětlili mu, že kamarádi teď mají povinnosti, takže
musíme být potichu. Kouknul na nás jako že jo a obrátil veškerou svou pozornost
na fenku hovawarta, která seděla kousek od nás a taky tam byla jenom "na
čumendu". Nic zlého netušíc jsme ho pustili, ať se jde kamarádit a nechtěně jsme
tak způsobili jeho první (ale asi ne poslední) ne zrovna nejlepší zkušenost.
Fenka se na něho bez varování vrhla a smotala si ho pod sebe, takže z místa, kde
se nacházel Cipísek v ne zrovna důstojné poloze, se okamžitě ozval srdcervoucí
nářek. Okamžitě jsme přiskočili a chlapečka osvobodili, hned se schovával za
máminy sukně, vyděšený a nechápající, naštěstí ho fenka nekousla, jenom mu dala
co proto, protože jak jsme se pak dozvěděli od majitelky, je údajně velmi
žárlivá a nesnáší cizí psy. Doteď je nám ovšem záhadou, proč nám to neřekla už v
okamžiku, kdy se k nim Cipísek celý rozradovaný blížil... Vzali jsme si z toho
poučení a současně tuto událost bereme jako přípravu na život, který se bohužel
s nikým nemazlí. Doufáme, že Cipísek bude mít takovýchto nepříjemných zkušeností
co nejméně, a kdo by si snad myslel, že nás to odradilo od další chlupáčovy
socializace, ten je na omylu.
Příští týden jdeme zas!!! :o))))))
7.11.2003