Není psejčkař jako psejčkař

Milí kamarádi a naši příznivci,

zdravím vás v novém roce a doufám, že jste všichni v pořádku, nikdo z vás neumrzl v těch šílených mrazech, nikdo jste si nezlámali nožičky, ručičky nebo tlapičky a těm, kteří mají s tlapičkama problémy, z celého srdce přeju, aby se tyto co nejdříve uzdravily.

Už delší dobu se mi v hlavě honí jedno z těch plamennějších témat, které bohužel nepatří mezi ta témata, která by naše věrné čtenáře zrovna pobavila. Ale holt život není procházka růžovou zahradou a i takové věci, jako jsou bezohlední psejčkaři, jsou bohužel součástí každodenního venčení. Vzhledem k tomu, že v současné době trávím s Cipuldisem daleko více času než dříve (jsme spolu prakticky celý den), všímám si věcí, které dříve nebyly – s ohledem na jeho věk a chování – ještě aktuální.

Z Cipíska se nám stává navzdory všem našim snahám o to, aby mu ta jeho holubičí povaha vydržela co nejdéle, kavkazák v pravém slova smyslu a bohužel se to největší měrou projevuje v chování k ostatním psům. Ve vztahu ke kámošům psům, které měl doposud, se žádná změna neprojevila, horší je to ovšem se psy cizími. Podotýkám, že se jedná o psy-samce, nikoliv o fenky, i ty cizí si k němu můžou dovolit cokoliv, Cipísek je velký gentleman. Jelikož víme, čeho už je chlupatec schopen, snažíme se dělat všechno pro to, abychom riziko případného útoku z jeho strany minimalizovali co nejvíce. Koneckonců jsme věděli, jaké plemeno si pořizujeme, takže je třeba se podle toho i chovat, že jo.

Nevím, jakou zkušenost máte vy, ale já jsem soustavným pozorováním dění kolem sebe dospěla k závěru, že nejbezohlednější bývají většinou majitelé malých psů a tzv. společenských plemen – retrívrů, labradorů atd. (o dalmatinech nemluvě). Preventivní opatření z naší strany vypadají tak, že pokud je Cipuldis někde na volno a zahlédneme, že se k nám blíží jiný pes, okamžitě ho pacifikujeme, aby nedošlo k volnému střetu. Bohužel ve většině případů stačí tento náš úkon majiteli druhého psa k tomu, aby se na pacifikování svého svěřence vyflákl a my se jen můžeme těšit, co se zase bude odehrávat, až se druhý pes přiblíží. Nemusím být kdovíjaký psí psycholog, aby mi došlo, že v takových případech je Cipísek (na vodítku a s košem) vůči druhému psu, který je bez vodítka a většinou i bez koše, ve značné nevýhodě. Takže se pak nelze divit jeho neurvalému chování, když cizí pes přiběhne a začne ho bez jakýchkoliv skrupulí očichávat, případně na něho rovnou vrčet. Vzhledem k tomu, že pryč jsou ty doby, kdy Cipís nechal každého ratlíka, aby mu hópal po hlavě, strhne se velká chraplačka a casnovačka, ze které většinou vyjde Cipísek jako ten „agresivní debil, kterej není vůbec vychovanej“.

Jako příklad uvedu historku z nedávné vycházky. Jdeme si takhle v klidu po lese, Cipísek hystericky a s notnou dávkou masochismu vyrábí ty svoje sněhové ucpávky náhubku, když tu najednou proti nám zhruba roční labrador. Bez vodítka, bez koše. Jelikož vím ze zkušeností ze cvičáku, že na tyhle oprsklý puberťáky, kteří jsou hned s každým kámoši a i jejich majitelé jsou skálopevně přesvědčení o tom, že každej je zvědavej na to, aby mu ten jejich nevycválanec hned volizoval hubu, je Cipísek obzvláště vysazenej, proběhl klasický odchyt chlupatce o něco rychleji, než tomu bývá v běžných případech. Tento byl přikurtován na vodítko a okamžitě jsme se zastavili, abychom dali pánovi od labradora možnost udělat totéž. HAHAHA. Kam my s tou naší naivitou jednou dojdem…… Pán nevzrušeně pokračoval v pochodu a pranic se nestaral, že se ten jeho vejrostek blížil k bojovně vyhlížejícímu Cipískovi. Zavolala jsem na něho, ať si toho psa chytne a v odpověď mi zaznělo: „A proč? Vy myslíte, že by TOMU VAŠEMU mohl něco udělat?“ Asi chtěl ještě něco dodat, ale v ten moment se Cipísek změnil v běsnící tajfun a ohnal se po labrošovi, který se v tu chvíli hotovil hupsnout mu na záda a (mezi náma klukama) ho přátelsky „vojet“. Labroš ani nekviknul, s ocasem mezi nohama odskočil, borec na nic nečekal, lapl ho a jako žižlavá čára zmizeli v houštinách. Tak nevím, to už neplatí to staré známé „všichni mají mít stejné podmínky“??!!! Přece když vidím, že někdo si svého psa zajišťuje, nemusím být Einstein, aby mě trklo, že k tomu má zřejmě nějaký důvod. A pro bezpečí vlastního psa udělám totéž. Notabene, když jsem k tomu dotyčným majitelem přímo vyzvána...

Řeknu vám, že už pomalu začínám mít po krk toho zažitého pravidla, že velcí psi jsou nebezpeční, a proto jenom oni musejí být vychováváni a drženi zkrátka. Menších psů, kteří jsou ve valné většině případů daleko zákeřnější a opruzují daleko víc než ti velcí, se toto pravidlo zřejmě netýká. Nedaleko nás bydlí jeden jezevčík, který se mohl od Cipískova štěnecího věku pokaždé zbláznit, když ho viděl. Hystericky na něho štěkal i z auta, když jsme se potkali, zmítal se na vodítku jako nepříčetný, málem se pokaždé uškrtil, vřeštěl tak, že uši zaléhaly, jenže holt byl na vodítku, tudíž v dosahu a bezpečí pána, tak si troufal. Cipís to jeho hysterčení toleroval velice dlouho, ze začátku z toho měl dokonce srandu, ale nic netrvá věčně a dnes je to tak, že uzří-li tuhle hysterku byť na konci ulice, sám by mu nejradši vyprášil kožuch. Veřejnost to ovšem vidí následovně: Chudinka ten malej roztomilej jezevčíček, podívejte, jak ten velkej zlej čokl vyvádí, vždyť mu ten chudáček malej nic neudělal!!!! Teda to je hrozný, ti velcí psi, to by se mělo zakázat, beztak je to nějaký to BOJOVÝ PLEMENO…(To, že majitel jezevčíka často schválně přechází na tutéž stranu ulice, po které jdeme my, aby byl tyjátr co největší a když jdou kolem našeho plotu, pouští jezevčíka na samonavíjecím vodítku přímo k plotu, za kterým zuří Cipísek, samozřejmě nikdo neřeší…)

Kapitolou samou pro sebe jsou běžkaři se psy, kterými se to bohužel v našem lese díky záplavám sněhu jenom hemží. Ti už se s tím neštvou vůbec. Psi kolem nich volně pobíhají, samozřejmě bez koše, o vodítku nemluvě, dopa by se taky s hůlkama v rukách obtěžoval s casnováním se psa na špagátě, že jo. Mnohdy jsou ti třaslavkové rádi, že se na těch prkýnkách vůbec udrží… To je sice pěkné, ale jak k tomu pak přijdeme my, kteří se snažíme absolvovat tu vycházku i jinak, než pořád s těmi věčnými nervy, kde zase narazíme na jakýho blbečka a co bude zase za extempore??!! Tuhle se za námi placatil páreček na běžkách se dvěma podvraťáky na volno. Abych se vyhnula nepříjemnostem, ustoupila jsem jim s Cipískem (na vodítku) z cesty, ovšem nejen, že oni si ty své hajzlíky neuvázali, ale ti k dovršení všeho začali otravovat Cipuldise, který se po nich ohnal, takže jsem potom ještě musela poslouchat kecy o tom, že mám agresivního psa. Jindy jsem zase jiné běžkaře požádala (stojíc s uvázaným Cipískem po kolena ve sněhu mimo cestu), aby si toho psa krucinál chytli, když vidí, že jim ustupujem z cesty a on přesto Cipíse otravuje, bylo mně ovšem bodře doporučeno, ať nehysterčím… Jistě nikoho nepřekvapí, když řeknu, že v takových chvílích mám sto chutí sundat Cipískovi koš a pustit ho z vodítka, abych ze sebe smázla ten punc hysterky. Zatím se ovládám, ale bohužel ani moje trpělivost není bez hranic…

Tak nevím, jestli tyhle kretény přitahuju, nebo si to moc beru, možná bych se na to měla vykašlat, nechat Cipíse s košem, ať si lítá jak je ctěná libost a chytat ho jenom v případě, když to udělá některý z majitelů psů, které potkáme... Následky rvaček potom řešit podle aktuální situace… Mám pocit, že pro odvrácení případného konfliktu z naší strany dělám maximum, po stromech s chlupatcem asi lézt nebudu a zahrabávání se pod zem taky zrovna nepatří mezi mé oblíbené disciplíny… Ale tohle nekonečné ustupování podobným hovádkům, která si nevidí ani na špičku nosu, už mě skutečně unavuje.

Jsem si vědoma toho, že dnes jsem vás svým povídáním asi příliš nepobavila, ale vzhledem k tomu, že většina z vás je také majiteli jednoho nebo více kavkazáků, popř. jiného většího plemene, snad se mnou budete souhlasit, když řeknu, že situace na psejčkařské frontě je docela neúnosná a že by tomu tak být nemělo. Všichni by měli mít stejné podmínky.

Nezbývá, než si přát, aby podobných zabedněnců, se kterými máme někteří tu čest setkávat se každý den, bylo co nejméně a aby prochajdy s našimi psími kamarády byly pouze příjemnou a pohodovou záležitostí.

Vaše Alka

09.02.2006