Jak jsme se z procházky vrátili:

Včera večer (pátek) jsme vytáhli Cipíska do lesa. Napřed nechápal, proč po něm chceme, aby v té tmě a začínajícím dešti opouštěl své teplé stanoviště v boudě, ale udělali jsme mu přednášku na téma "přírodní plemeno" (koneckonců taky se chceme aspoň o víkendu vyspat déle než do 5 hodin, proto je třeba ho utahat), takže protesty ustaly. Samozřejmě se to neobešlo bez obvyklých scének - 4 metry ušel, pak se rozplesknul na břicho, nahrnul si kůži na hlavě dopředu takovým způsobem, že mu vůbec nebylo vidět do obličeje, a tuto svou oblíbenou polohu provázel mohutným vrtěním ocásku. Sotva jsme mu suše doporučili, ať se na to vykašle, že to má stejně marný, ven se prostě PŮJDE, a takhle bude akorát mokrý a zablácený, vyskočil a valil k nám.

Je to pejsek vynalézavý. Když zjistil, že tahle jeho metoda nezabírá, vymyslel novou taktiku. To takhle jdete, vodítko je stále volné, což znamená, že nikde nikdo neleží a netrucuje a vy se nemusíte s nikým přetahovat, v duchu si říkáte, jaká je to paráda, že už chlapečkovi konečně došlo, že ty prochajdy jsou především pro jeho dobro - a najednou ouha. Vodítko je napnuté jako... no jako malé gatě a vy se otočíte s tím, že zase uvidíte tu přehrnutou kůži na hlavě... OMYL!!!!!! Napřed si v té tmě nejste jisti, co to vlastně vidíte, a když přijdete trošku blíž, zjistíte, že "změna je život", štěňátko se vyvaluje tentokrát na zádech (samozřejmě v tom nejhorším blátě), přední tlapy má pohodlně odložené na bříšku a vypíná na vás ten svůj hrudníček a pupík a toto vše doprovází hurónským smíchem, že se mu zase povedlo vás doběhnout. Samozřejmě že kamennou tvář dlouho nezachováte :o))) S malými obměnami to šlo takhle celou cestu tam, zpátky už šlapal jako hodinky (Není on náhodou kůň? Ti přece pokaždé zrychlují, když se blíží ke stáji!) Povedlo se nám odbýt si okruh v lese a mohlo se jít domů.

Když nám pan doktor při první návštěvě kladl na srdce, že malá štěňátka by neměla mít mokrá bříška, netušila jsem v tomto upozornění žádnou zradu. Jak naivní jsem byla!!! Představovala jsem si to asi takhle:
1. Přijde se domů.
2. Vezme se ručník.
3. Štěňátko je utahané po procházce, v klidu se nechá vyfrotýrovat a jde spát.

Praxe: jediné, co zůstává z výše uvedeného, je bod
1. Přijde se domů.

Od dalších bodů nastává radikální změna:
2. Vezme se NĚKOLIK ručníků.
3. Štěně VŮBEC není utahané po procházce, naopak je rozdivočelé jako tygr (bodejť by ne, v lese neustále polehávalo a tudíž si pěkně odpočinulo). I přesto se frotýrovací osoba (FO) snaží zaklínit ho do takové polohy, aby se nemohlo pohnout a současně aby byl umožněn volný přístup k mokrým partiím (NEMOŽNÉ!!!!).
4. Zatímco se ho FO snaží zpacifikovat, vrhá se štěně po prvním ručníku. FO se po předešlých zkušenostech již nesnaží ručník zachránit, přenechává ho lstivě ničiteli, hbitě sahá po ručníku druhém a frotýruje tak dlouho a v relativním klidu, dokud si štěně neuvědomí zradu.
5. Štěně si uvědomuje zradu. Přestože má plnou tlamičku prvního ručníku, útočí na druhý. FO i tentokrát zachovává klid a v nestřeženém okamžiku nasazuje do boje třetí ručník. Ručníky jsou nyní proti štěněti v přesile, takže je docíleno toho, že štěně již nemá mokré bříško. Vzhledem k tomu, že bylo frotýrováno v poloze na zádech a během tohoto řeckořímského zápasu se snažilo vysmeknout protivníkovi (v tomto případě FO a jejímu třetímu ručníku), došlo k tomu, že štěně již nemá ani mokrá záda (veškeré mokro se během snahy štěněte o znovunabytí svobody vsáklo do kalhot a přilehlých textilií FO, na niž bylo štěně připlesknuto a kteroužto bylo - dle názoru štěněte - na štěněti pácháno násilí).
6. Štěně je kompletně suché, FO je mokrá až za ušima (ji totiž po procházce nikdo nefrotýroval + navíc přejala i mokro ze zad štěněte), ručníky jsou zralé na vyhození. V případě štěněte nehrozí jakákoliv známka únavy, naopak zuří, že bylo přemoženo, natřásá se a důležitě poblafává (chvílemi hrůzostrašně vyje - u sousedů začínáme být velmi oblíbení). FO je na pokraji fyzického zhroucení. Nejen, že neměla možnost se JAKO NĚKDO během vycházky povalovat, navíc byla po procházce nucena zápasit s rozlícenou (a odpočatou) "piraňou" :o)))
ALE - i přes to všechno si i tentokrát může s klidným svědomím říct - ZVÍTĚZILA JSEM!!!

S pozdravem "kavkazákům nazdar"
FO (Alka Kaslová)

10.11.2003