Cvičáků není nikdy dost, aneb zkoušíme to dál:

Týden se sešel s týdnem a opět jsme s Cipískem vyrazili prozkoumat další cvičák. Nemůžeme přece zakotvit hned u prvního, který se namane. Ze štěňátka chceme mít zvladatelného člena smečky, a proto se chceme svěřit do zkušených cvičitelských rukou.

Přijeli jsme na místo, tentokrát se nekonalo žádné štěkání za vraty, pocházející od místních ustájených psů, ani Cipískovo důležité poblafávání. Po areálu nikdo divoce nepobíhal, protože ještě neskončila "vyučovací hodina", a pejsci nachystaní na další hodinu seděli spořádaně u svých pánečků. A teď si představte, že tuto poklidnou idylickou atmosféru naruší vpád dělové koule - Cipíska Lajdnovic. V předtuše další veselé taškařice zcela nedisciplinovaně hopkal vstříc vzorně sedícím pejskům. A už tady bylo zase to známé vlnění se, přískoky, házení hlavou, našlapování zvysoka - při nejbližší příležitosti se budu muset zeptat Lídy, jestli se nepřehmátla a nedala nám malého lipicána :o)) Než tento tedy stačil předvésti celou svou sestavu, hodina byla ukončena, cvičícím psům bylo dáno volno, a ti se - jak jinak - řítili k Cipískovi (musím ho někdy pozorněji prozkoumat, vypadá to, že má v sobě naimplantovaný nějaký magnet).
Cipulda ovšem - poučen z minula a vědom si toho, že ne každý jeho pokus o sblížení musí nutně dopadnout dobře - zvolil pro začátek raději bezpečí, které mu skýtal prostor mezi našima nohama. Jak záhy zjistil, bylo to bezpečí relativní. I když se snažil ze všech sil předstírat, že tam není (na což mu skočilo pouze odrostlé štěně dogy a nedorostlé štěně výmarského ohaře), tato taktika bohužel nezabrala na retrívry. Jeden mu čuchal k hlavě, druhý měl v parádě jeho zadek. Cipísek se jim snažil telepaticky vnutit, že TAM PROSTĚ NENÍ, ať to nechají být. Intenzita retrívřího průzkumu se však na závěr ukázala býti natolik silnou, že se Cipísek pochlapil a vylezl ven. To retrívra - vlastně retrívřici zkoumající jeho přední část - ohromilo natolik, že padla na záda (pokud to takhle před ním budou dělat všechny ženský, máme se na co těšit..). Když uzřel jemu tak známou polohu, zaradoval se Cipísek jako malé děcko, na nic nečekal a flákl tam sebou taky. Začala soutěž - kdo se prohne v kříži více. Nechci protěžovat vlastního nominovaného borce, ale myslím, že ten "most" zvládá Cipísek skutečně na jedničku. Retrívřice upřednostňovala spíše válení se na boku. Mezitím ovšem jejich pozemní hrátky zaujaly zbytek hafanů a ti se přiřítili zjistit, co za kousek vlny se jim to tam roztahuje. Cipísek vyvalil oči, ztuhnul jako solný sloup a ve tmě zářila jenom jeho bělma a bílá podkolenka na přední pacce, kterou má po tátovi Drakovi. To se rozumí, že v této pozici byl pro psy naprosto nezajímavý (na to on sází), takže se s ním moc dlouho nepárali, čuchli mu víte kam a rychle pryč. Nikdy bych nevěřila, jak je možné se ve zlomku vteřiny ze stavu naprosté ztuhlosti (a to prosím pěkně v poloze na zádech) vymrštit na všechny čtyři. Někdy před ním v duchu smekám.

Oproti minulému cvičáku se skutečně něco změnilo - zatímco minule se Cipísek bezhlavě vrhal k čemukoliv, co se hýbalo, tentokrát zachovával bezpečný odstup. Pokud snad někdy zapomněl na ostražitost, probíhalo to zhruba následovně: hafani běhají, sem tam na sebe zavrčí. Cipísek se osmělí a přidává se k nim. Psi ho neberou na vědomí. Stále je vidět jeho lehký (někde jsem se v souvislosti s kavkazáky dočetla "kadencovaný") klus, ocásek opět zvednutý k nebesům. Najednou si ho začínají všímat, smečka se shlukuje a je po kadencovaném klusu a trčícím ocásku. Zato pejsci stojící v kruhu najednou s velkým zájmem prozkoumávají NĚCO, co se s dokonale vyklenutým hrudníkem (také k nebesům) vyvaluje na zemi. Ale abyste si nemysleli, že se všem jenom podřizuje - když už dojde k tomu, že mu pozornost okolních psů není příjemná, dokáže to dát velmi svérázným způsobem najevo. (Pro představu - zavrčí velmi hluboce - čert ví, odkud se ten zvuk v tom malém tělíčku bere - dotyčného dotěru párkrát propleskne předními packami a na závěr mu ještě výhružně secvakne ty svoje zoubky jako jehličky přímo před nosem. No nevzali byste nohy na ramena a neutíkali, seč by Vám síly stačily??? Já jo!!)

To by tak bylo vše ohledně naší "tour-cvičák", a jen tak pro zajímavost - na tomhle cvičáku se nám moc líbilo, Cipíska všichni obdivovali (to jste měli vidět, jak se naparoval), takže jsme se s paní cvičitelkou domluvili, že po vánocích začneme. Držte Cipuldovi palce, ať ho cvičení baví a najde si spoustu kamarádů!

Tak nevím - zatímco se tady snažím zachytit události dnešního večera, ze zahrádky se již drahnou chvíli ozývají podezřelé zvuky. Zřejmě budu nucena jít to prozkoumat - nějak se mně pořád nezdá, že by se v těchto zeměpisných šířkách vyskytovaly cikády..... Pokračování příště :o))

S pozdravem kavkazákům hurá, hurá a nikdy jinak
Alka Kaslová

14.11.2003