Pod rouškou noci:

Přátelé, kamarádi,

po delší pauze Vás opět zdravím. Cipísek nám - k naší velké radosti - dospěl do puberty. A to do puberty takového kalibru, že si, chudák malej, evidentně neví rady sám se sebou. Mlátí to s ním od rána do večera, no, teda spíš od večera do rána, abych byla úplně přesná. Energie má - zvláště v nočních hodinách - tolik, že by ji mohl rozdávat. Bylo tedy třeba učinit odpovídající opatření: na cvičák chodíme v současné době 2x týdně a snad ještě více než předtím se snažím, abychom pravidelné procházky absolvovali s nějakým psím kamarádem. To je totiž nejsnadnější cesta k tomu, aby se chlupatec pořádně vyřádil a přebytek energie neventiloval ničením svěřeného majetku. Do jaké míry se mi to daří, posuďte sami.

Nikoho z Vás pravděpodobně neohromím informací, že pejsci jsou nejaktivnější v ranních a večerních hodinách. Má to tak někdo štěstí, že má pejska, jehož aktivita kulminuje spíše v nočních hodinách... A aby toho štěstí nebylo málo, je ten dotyčný šťastlivec, či spíše šťastlivkyně, zvyklá spát při otevřeném okně a okna pokoje má přímo na tu stranu, kde Cipísek vládne svému rajónu.... Jojo, zřejmě tušíte, kdo se skrývá za onou "vyvolenou". Byly doby, jsem byla ráno zralá na převoz na kardiochirurgické oddělení. To si takhle pěkně v klidu odfukujete, když se najednou - bez jakéhokoliv vrčení nebo jiného varování - ozve šílený řev, vy jste v tu ránu probuzení, vymrští vás to z horizontální polohy do sedu (případně vás to katapultuje přímo k oknu, abyste zjistili, co se to proboha děje), srdce se vám rozbuší, tep vám vyletí na 220 a tenhle scénář se opakuje několikrát za noc. Ráno jste jako po flámu, roztřesení, vystresovaní, zatímco "hlídač" má půlnoc a ještě po vás vyčítavě loupe okem, když ho taháte na ranní vychajdu... Postupem času jsem se nejen naučila ovládat svůj tep, nýbrž jsem docílila i toho, že jsem schopná spát jen tak na půl ucha. Tím se nechlubím, je to pouze nutné opatření pro případ, že se budou dít nejrůznější nepřístojnosti, kterým je třeba učinit přítrž. Nebudu se tady zmiňovat o (několikrát!) prokousaném plotě, vyhrabaných a ohlodaných tůjkách a vykutaných jámách, za zmínku stojí spíše událost z tohoto týdne.

Bylo 1/2 4 ráno, vesele jsem si jen tak na to moje "půl ucho" pochrupovala, když vtom mě vzbudil déšť bubnující do parapetu. Hlavou mi blesklo, že to zas bude chlupatec ráno pěkně mokrej, což mě poněkud otrávilo. Nicméně jsem chrupčila dál a najednou slyším zvuky, jako když Cipuldis leze do boudy. Musím říct, že mě to zahřálo u srdéčka, neboť mu patrně konečně došlo, že tu boudu tam nemá proto, aby ji neustále okusoval, ale hlavně proto, aby se v ní mohl schovat před nepřízní počasí. Celá blažená, jakého to máme chytrého pejska, jsem tedy spala dál. Ale ouha - ony se ty zvuky začaly ozývat znovu a s jakousi podivnou naléhavostí. Napadlo mě, že chlupatec asi hledá vhodnou polohu ke spánku, nebo leží na zádech (jeho oblíbené) a nohama se zarazil o zadní stěnu boudy. Chvíli byl klid, když vtom to začalo nanovo a přidalo se k tomu ještě jeho zavilé funění. Říkám si - on tam snad dělá stojky, nebo co a valím k oknu. Baterku, kterou mám pro tyto účely neustále v pohotovosti, jsem namířila na vchod boudy. V ten moment z ní vyletěla blíže neurčená žižlavá čára, která valila někam za roh mimo dosah baterky a rozhostilo se hrobové ticho. Ještě jednou jsem se tedy jala zkoumat tu část boudy, která je viditelná z okna. V boudě má Cipísek matraci, aby nespal na tvrdém. Když jsem se pořádně rozkoukala, vidím, že celá matrace je pokrytá čímsi bílým. Napřed jsem se vyděsila, že mu bylo špatně a pozvracel se, ale chladný rozum zvítězil - nebylo přece slyšet žádné dávivé zvuky!!! (A on když blinká, tak to stojí za to). Mrkla jsem do boudy ještě jednou a v tu ránu jsem z toho okna málem vyhópla ven - to bílé byl molitan, kterým byla ta nebohá matrace naplněna a v tu chvíli byl všude, jen ne tam, kde měl být, tedy uvnitř matrace. Polohlasem jsem do tiché noci zařvala směrem za roh "CO TO ZASE JE???!!!" a vyřítila se zjistit skutečný rozsah škody. Následky byly skutečně infarktózní - v matraci byla díra, že bych do ní mohla pohodlně zalézt jako do spacáku, matrace samotná vypadala jako vypreparovaný krokodýl, kousíčky molitanu byly rozesety po celé boudě a od boudy vedla po mokré terase molitanová cestička, po které jsem se vydala. Milá cestička mě zavedla až přímo k pachateli. Jak zkušený čtenář jistě tuší, očekával mě v poloze na zádech, ztuhlý jako solný sloup a předstíral, že tam není. To ráno však mému adrenalinu ještě nebylo umožněno, aby se vrátil na svou klidovou hladinu. Když jsem se totiž k tomu ničiteli sehnula, abych mu alespoň pořádně vycinkala, zjistila jsem, že zdaleka ne všechen molitan byl spotřebován na vystlání boudy a na cestičku v trávě. Jak byl Cipís mokrý a jak se s vervou, která je mu tak vlastní, pustil do likvidace matrace, molitan se na něho nachytal a on jím byl obalen od hlavy až k patě. On byl vždycky parádník, ale tentokrát už to krapet přehnal. Vypadal jako ti malí pejsci na výstavách, kteří jsou plní pěnových natáček. A dovedete si představit, jak "snadno" to šlo z těch jeho dlouhých mokrých chlupů vymotávat....... Vzhledem k tomu, že jsem nemínila mít molitanovou podestýlku i v domě, jala jsem se ho zbavovat té parády přímo na místě, v mokru, v dešti a hlavně v době, kdy každý normální člověk ještě spí....
Když jsme se o 1/2 6 hotovili k odchodu na ranní venčení, Cipuldis pochopitelně spal, jako by ho do vody hodil a když se nám konečně podařilo ho přimět k tomu, aby milostivě vstal, házel po mně znechucené pohledy a celkově mi dával najevo, abych se smířila s tím, že ta noční historka se odehrála pouze v mém chorém mozku.

Chtěla bych se tímto obrátit na všechny majitele podobných kazisvětů, kteří zničí, na co přijdou. Jak tyto záležitosti řešíte? Necháváte Vaše miláčky spávat na tvrdém? Nebo jim snad pořizujete železné povlečení? Obávám se, že my bychom mu tam mohli dát cokoliv, i jenom nějakou rohož a tu by čekal stejně potupný osud, jako matraci... Cipísek spal přes léto venku na trávě, do boudy by ho nikdo nedostal ani heverem, tam se zašíval pouze v případě, že přišla na návštěvu jeho kamarádka Ginny a ani jeden z nich neměl náladu na to, abychom přihlíželi těm jejich čuňačinkám... Zima se však blíží a nevím, nevím, zda budeme schopni financovat následky Cipuldisových destruktivních nálad kupováním nové matrace každý měsíc..... (Loňskou zimu likvidoval pouze deky, které jsme mu kladli na matraci v přepravce, ve které spal. Pokaždé se tak vysílil likvidací deky, že na matraci, která byla pod ní, už mu nezbyla síla. Takže to máme prašť jak uhoď - buď budem kupovat matrace, nebo deky... :o)))

Předem děkuji za Vaše rady týkající se tohoto tématu:o)

Mnoho pozdravů ze sídla krále Kazisvěta I. zasílá
Alka

20.9.2004