Co se v mládí naučíš.... aneb cvičák II.:
Že je Cipuldis pěkná podšívka, to už víme dávno. Že je to ale tuplovaná
podšívka, mám možnost zjišťovat každý týden na jeho oblíbeném cvičáku. Tuhle
neděli to zase stálo za to.
Naše skupina, kterou dříve tvořili pouze chlupatci Cipísek a Ferda (slovenský
čuvač), se rozrostla o několik stálých členů. Tak předně je to fenka leonbergera
Bela (12 měsíců), která byla ještě před 14 dny větší než Cipuldis, dále je to
zlatý retrívr Ben (10 měsíců), černý (a rozmazlený!!!) labrador Art (6 měsíců) a
černá pudlice Sára, která se, pravda, do naší váhové kategorie příliš nehodí.
Ale nešť.
Po úvodních "prostných", u kterých se Cipísek jako vždy okázale nudil a s o to
větší vervou sledoval na obloze letadlo a v trávě lezoucí hmyz, jsme se pustili
do dalších cviků. Musím říct, že ač je to k nevíře, Cipulda nám moudří, během
hodin se chová slušně a nevyrušuje ostatní žáky. O to víc si to však vynahrazuje
sám za sebe. Dobře, beru to, že je to kavkazák, který musí mít neustále přehled
o tom co se děje a ono přehlédnout celou plochu cvičáku není zrovna jednoduché.
Ale ať si tu si tu svou pověstnou kavkazí inteligenci laskavě strčí za klobouk,
máme-li zbylé dvě cvičící skupiny za zády. Pokud nastane tato situace, vrtí se
mladý pán při povelu sedni na té své chlupaté zadnici "hlavně nenápadně" tak
dlouho, až se mu podaří přemístit se z určeného místa u mé nohy (kde by nic
neviděl, nebo by musel, nedej Bože, otáčet ten svůj vznešený krk), a octne se
přede mnou, natočen bokem ke mně a bezostyšně šmírujíc, co se děje u sousedů.
Když je mu vycinkáno a je seštelován do správné polohy, vyčítavě po mně loupne
okem a velmi zhluboka a rezignovaně vzdychne. Mám pocit, že zhluboka a
rezignovaně by tady měl vzdychat někdo úplně jiný...No nic.
Tuto neděli jsme se sešli ve skutečně hojném počtu, takže si asi dovedete
představit muka Cipuldisovy obraznosti. Musím uznat, že techniku "šoupnu zadkem,
sedím před ní, neujde mně nic" zvládá skutečně velmi bravurně a k jejímu
provedení mu mnohdy stačí setina sekundy. Pro názornost: Je vydán povel sedni,
mrknu na něho - sedí mně u nohy, dobrý, mrknu co ostatní, dobrý, mrknu zpátky na
Cipíse - lalala, mám ho před nosem. Tak znova. Ale to by nebyl on, aby se
spokojil s takovým drobným vítězstvím. Když zjistil, že u "sedni" mu to
neprojde, vymyslel si další piškuntálii. To takhle stojí 6 pánečků vedle sebe v
řadě a pejsci si mají lehnout. Běžná praxe, že jo. OMYL!!! V té chvíli by se
nezúčastněnému divákovi celkem šiklo malé letadélko, se kterým by mohl přeletět
nad cvičákem a uzřel by řadu šesti osob, z nichž PĚTI leží U NOHY pes. Proč to
letadlo? Aby bylo z ptačí perspektivy vidět tu formaci, ze které vybočuje pouze
šestý chytrolín, který neleží u nohy své velitelky, nýbrž přímo proti ní... "Já
přece mušim vidět, co se děje kolem, ty hloupá! Kdo si myslíš, že to tady za mě
vohlídá???!!!"...
Když se tedy ostatní dostatečně vychechtali, přinesla slečna cvičitelka misku s
vodou, aby se pejsci napili. NĚKTEŘÍ jedinci byli tím neustálým přemísťováním se
opravdu hodně unaveni, takže se dalo čekat, že se do vody pustí, jen to bude
stříkat kolem. A zase vedle. Strčila misku Cipuldisovi pod nos, všichni zatajili
dech, připravili se na převeliké chlemtání a.......nic. Místo aby začal pít,
začal se Cipísek ve vodě důležitě prohlížet, nakrucoval tu svou paličku a
zkoumal, jak mu to dneska sluší. Jenom jsem čekala, kdy si plivne na tlapu a
začne si uhlazovat ofinu...... Myslím, že bychom měli pomalu začít vybírat za
to, že jsme neustále zdrojem zábavy. Na Cipískovu obranu ale musím říct, že
leonbergří kamarádka Bela ho v tom nenechala a když byla miska s vodou nabídnuta
jí, zachovala se přesně stejně jako ten náš manekýn. (Ale ona je ženská!!!).
Tímto ovšem drahouškovy kratochvíle zdaleka nekončí. Další velmi oblíbenou
disciplínou se pro něho stává aportování. Na tomto místě by se asi hodilo
vysvětlit, že to v žádném případě neprobíhá v duchu: já hodím aportek, Cipís se
za ním vrhne a poslušně ho přinese. CHACHÁ!!! No, i když - já hodím aportek -
souhlasí. Cipís se za ním vrhne - souhlasí. A teď se musím zastavit a vysvětlit
váženému čtenáři, že již dáávno tomu, co jsem s sebou nosila Cipískovy vlastní
aportky. Nechávaly ho totiž zcela chladným. Jó, to takhle nějakej pěkně
oslinatnej a ožužlanej erární, to je maso!!! (Já se na to štítím šáhnout...).
Takže - ERÁRNÍ aport je odhozen v dáli, Cipuldis po něm vystartuje a zde se již
začínáme odchylovat od daného scénáře. Ukořistiv tu nechutnost, prchá s ní co
nejdál, aby mu ji náhodou NĚKDO nesebral. Ano, přiznávám, mám na tom svůj díl
viny, ale můžu já za to, že ho na prochajdách musím pořád honit a vytahoval mu z
huby všechny ty hnusy, který do ní vezme? Mrtvými krtky počínaje a toaletními
papíry se zbytky tentononc konče....
Ale zpět k aportování. Většinou se mně nakonec nějakým záhadným způsobem podaří
ho k sobě nalákat (ach ta autorita....), ožuzlanej smotek mu vypáčit z tlamy a
předat ho dál, což je ovšem velmi pozorně sledováno párem hnědých kukadel a ten
ze psů, který aportek po Cipuldisovi "zdědí", si to potom o přestávce pěkně
vypije. Jako chudák retrívr Ben tuto neděli - nácvik aportu byl ukončen a bylo
zaveleno "volno". Cipísek - dosud zaměstnán očicháváním polomrtvé žížaly (divím
se, že ji nezblajznul), vyrazil jako dělová koule a už si to mazal za Benem,
který neměl tolik duchapřítomnosti, aby aport, který dosud třímal v tlamě,
pustil. To jsem teda netušila, že máme doma chrta... Ta rychlost, ta ladnost
pohybů, ten lehký cval! Všichni jsme pozorně sledovali, jak tohle dopadne.
Bohužel musím zklamat všechny potenciální fanynky a zcela otevřeně tady
prohlašuju, že Cipís je zákeřňák zákeřňácká, který když neměl na Benovy kličky,
zcela nesportovně ho rafnul do ocasu, zabrzdil a donutil tak chudáka Beníka
zastavit a pustit předmět doličný. Beník - žalujíc - vydal se k pánečkovi, Cipís
odklusal a la lipicán se svou trofejí a pod fousy mu hrál ďábelský úsměv.
Takže tak nějak to chodívá každou neděli a jestli se na Cipíska ostatní pejsci
ještě nedomluvili a nedali mu někde v ústraní "deku", tak tam takhle řádí doteď
:o)
A to je pro dnešek všechno.
Vaše Alka
21.4.2004