Co se v mládí naučíš.... aneb cvičák II.:

Že je Cipuldis pěkná podšívka, to už víme dávno. Že je to ale tuplovaná podšívka, mám možnost zjišťovat každý týden na jeho oblíbeném cvičáku. Tuhle neděli to zase stálo za to.

Naše skupina, kterou dříve tvořili pouze chlupatci Cipísek a Ferda (slovenský čuvač), se rozrostla o několik stálých členů. Tak předně je to fenka leonbergera Bela (12 měsíců), která byla ještě před 14 dny větší než Cipuldis, dále je to zlatý retrívr Ben (10 měsíců), černý (a rozmazlený!!!) labrador Art (6 měsíců) a černá pudlice Sára, která se, pravda, do naší váhové kategorie příliš nehodí. Ale nešť.

Po úvodních "prostných", u kterých se Cipísek jako vždy okázale nudil a s o to větší vervou sledoval na obloze letadlo a v trávě lezoucí hmyz, jsme se pustili do dalších cviků. Musím říct, že ač je to k nevíře, Cipulda nám moudří, během hodin se chová slušně a nevyrušuje ostatní žáky. O to víc si to však vynahrazuje sám za sebe. Dobře, beru to, že je to kavkazák, který musí mít neustále přehled o tom co se děje a ono přehlédnout celou plochu cvičáku není zrovna jednoduché. Ale ať si tu si tu svou pověstnou kavkazí inteligenci laskavě strčí za klobouk, máme-li zbylé dvě cvičící skupiny za zády. Pokud nastane tato situace, vrtí se mladý pán při povelu sedni na té své chlupaté zadnici "hlavně nenápadně" tak dlouho, až se mu podaří přemístit se z určeného místa u mé nohy (kde by nic neviděl, nebo by musel, nedej Bože, otáčet ten svůj vznešený krk), a octne se přede mnou, natočen bokem ke mně a bezostyšně šmírujíc, co se děje u sousedů. Když je mu vycinkáno a je seštelován do správné polohy, vyčítavě po mně loupne okem a velmi zhluboka a rezignovaně vzdychne. Mám pocit, že zhluboka a rezignovaně by tady měl vzdychat někdo úplně jiný...No nic.

Tuto neděli jsme se sešli ve skutečně hojném počtu, takže si asi dovedete představit muka Cipuldisovy obraznosti. Musím uznat, že techniku "šoupnu zadkem, sedím před ní, neujde mně nic" zvládá skutečně velmi bravurně a k jejímu provedení mu mnohdy stačí setina sekundy. Pro názornost: Je vydán povel sedni, mrknu na něho - sedí mně u nohy, dobrý, mrknu co ostatní, dobrý, mrknu zpátky na Cipíse - lalala, mám ho před nosem. Tak znova. Ale to by nebyl on, aby se spokojil s takovým drobným vítězstvím. Když zjistil, že u "sedni" mu to neprojde, vymyslel si další piškuntálii. To takhle stojí 6 pánečků vedle sebe v řadě a pejsci si mají lehnout. Běžná praxe, že jo. OMYL!!! V té chvíli by se nezúčastněnému divákovi celkem šiklo malé letadélko, se kterým by mohl přeletět nad cvičákem a uzřel by řadu šesti osob, z nichž PĚTI leží U NOHY pes. Proč to letadlo? Aby bylo z ptačí perspektivy vidět tu formaci, ze které vybočuje pouze šestý chytrolín, který neleží u nohy své velitelky, nýbrž přímo proti ní... "Já přece mušim vidět, co se děje kolem, ty hloupá! Kdo si myslíš, že to tady za mě vohlídá???!!!"...

Když se tedy ostatní dostatečně vychechtali, přinesla slečna cvičitelka misku s vodou, aby se pejsci napili. NĚKTEŘÍ jedinci byli tím neustálým přemísťováním se opravdu hodně unaveni, takže se dalo čekat, že se do vody pustí, jen to bude stříkat kolem. A zase vedle. Strčila misku Cipuldisovi pod nos, všichni zatajili dech, připravili se na převeliké chlemtání a.......nic. Místo aby začal pít, začal se Cipísek ve vodě důležitě prohlížet, nakrucoval tu svou paličku a zkoumal, jak mu to dneska sluší. Jenom jsem čekala, kdy si plivne na tlapu a začne si uhlazovat ofinu...... Myslím, že bychom měli pomalu začít vybírat za to, že jsme neustále zdrojem zábavy. Na Cipískovu obranu ale musím říct, že leonbergří kamarádka Bela ho v tom nenechala a když byla miska s vodou nabídnuta jí, zachovala se přesně stejně jako ten náš manekýn. (Ale ona je ženská!!!).

Tímto ovšem drahouškovy kratochvíle zdaleka nekončí. Další velmi oblíbenou disciplínou se pro něho stává aportování. Na tomto místě by se asi hodilo vysvětlit, že to v žádném případě neprobíhá v duchu: já hodím aportek, Cipís se za ním vrhne a poslušně ho přinese. CHACHÁ!!! No, i když - já hodím aportek - souhlasí. Cipís se za ním vrhne - souhlasí. A teď se musím zastavit a vysvětlit váženému čtenáři, že již dáávno tomu, co jsem s sebou nosila Cipískovy vlastní aportky. Nechávaly ho totiž zcela chladným. Jó, to takhle nějakej pěkně oslinatnej a ožužlanej erární, to je maso!!! (Já se na to štítím šáhnout...). Takže - ERÁRNÍ aport je odhozen v dáli, Cipuldis po něm vystartuje a zde se již začínáme odchylovat od daného scénáře. Ukořistiv tu nechutnost, prchá s ní co nejdál, aby mu ji náhodou NĚKDO nesebral. Ano, přiznávám, mám na tom svůj díl viny, ale můžu já za to, že ho na prochajdách musím pořád honit a vytahoval mu z huby všechny ty hnusy, který do ní vezme? Mrtvými krtky počínaje a toaletními papíry se zbytky tentononc konče....

Ale zpět k aportování. Většinou se mně nakonec nějakým záhadným způsobem podaří ho k sobě nalákat (ach ta autorita....), ožuzlanej smotek mu vypáčit z tlamy a předat ho dál, což je ovšem velmi pozorně sledováno párem hnědých kukadel a ten ze psů, který aportek po Cipuldisovi "zdědí", si to potom o přestávce pěkně vypije. Jako chudák retrívr Ben tuto neděli - nácvik aportu byl ukončen a bylo zaveleno "volno". Cipísek - dosud zaměstnán očicháváním polomrtvé žížaly (divím se, že ji nezblajznul), vyrazil jako dělová koule a už si to mazal za Benem, který neměl tolik duchapřítomnosti, aby aport, který dosud třímal v tlamě, pustil. To jsem teda netušila, že máme doma chrta... Ta rychlost, ta ladnost pohybů, ten lehký cval! Všichni jsme pozorně sledovali, jak tohle dopadne. Bohužel musím zklamat všechny potenciální fanynky a zcela otevřeně tady prohlašuju, že Cipís je zákeřňák zákeřňácká, který když neměl na Benovy kličky, zcela nesportovně ho rafnul do ocasu, zabrzdil a donutil tak chudáka Beníka zastavit a pustit předmět doličný. Beník - žalujíc - vydal se k pánečkovi, Cipís odklusal a la lipicán se svou trofejí a pod fousy mu hrál ďábelský úsměv.

Takže tak nějak to chodívá každou neděli a jestli se na Cipíska ostatní pejsci ještě nedomluvili a nedali mu někde v ústraní "deku", tak tam takhle řádí doteď :o)

A to je pro dnešek všechno.
Vaše Alka

21.4.2004