Můj milý deníčku,

já vím, že už je to sakra dlouho, co jsem do Tebe naposledy psal, sypu si tuny popela na hlavu, že jsem Tě tak trestuhodně zanedbával, ale to víš, mám moc práce, jsem na to hlídání pořád sám a nějak nezbývá čas na kratochvíle… Ale dneska se Ti musím s něčím pochlubit, budeš čučet na drát!!!

Včera na mě panička zase nastoupila s těma jejíma trapnejma kartáčema a hřebenama, napřed jsem chtěl vzít roha, ale pak jsem si to rozmyslel, páč bylo vedro a eště bych se zpotil, když bych ji zase honil kolem kotce. Ona si teda myslela, že už jsem konečně dostal rozum a začalo se mně to kudlání a cuchání líbit, ale my víme svý, že.. ;-) Jak mě tak cupovala, začala blekotat cosi o tom, že musím být zítra frajer největší, abych se líbil Mašíkovi a tak, jsem napřed nechápal, co má to, že su frajer největší, co dělat s tím debilním česáním se a chtěl jsem na protest odejít, ale z ní najednou vylezlo, že pojedeme do Frýdlantu a že by to tudíž chtělo trošku upravit fazónu… Nojo, ale vždyť Ty vlastně nevíš, co to znamená jet do Frýdlantu, že? Tak sleduj:

Jedné srpnové soboty loňského roku mě panička naložila do auta a harcovali jsme se zas kamsi do tramtárie. Nemusím Ti asi popisovat, jak jsem z toho byl otrávenej... No, ale abych paničce zase tak moc nekřivdil, pokud mě zrovna nezaveze k tomu nemožnýmu veterinářovi, kterej do mě pořád něco píchá a vůbec si dovoluje věci, za který by si zasloužil natrhnout zadek, jsou ty výlety autem většinou docela povedený J Jako třeba ten, o kterým teď mluvím. Dojeli jsme někam, kde se to jmenuje Frýdlant nad Ostravicí, provedli jsme výsadek a ocitli jsme se na krásném cvičáku, kde to vonělo po spoustě cizích pejsků. Napřed jsem nechápal, proč jezdíme takovou dálku, když náš cvičák máme skoro za barákem, ale panička pořád cosi mlela o tom, že tam budou kámoši kavkazáci a jiní pastevci, tak jsem si říkal, že to třeba bude dobrý…. A bylo!!! Sjelo se nás tam tehdy děsně moc a hráli jsme různé žertovné hry. Jako třeba že mě panička uvázala ke stromu (no, to teda zas tak povedený nebylo), nechala mě tam a prej „hlídej!“. Jako koho? Sebe??? Ona už se asi fakt definitivně pomátla… Najednou se mně Ti začal před čumákem promenádovat jakejsi divnej borec, upřímně řečeno jsem nechápal, co má tato hra za smysl, tak jsem seděl a čučel, co z toho vyleze. Borec chodil sem a tam, dělal jakože nic a když už to vypadalo, že chce odejít a tudíž i já jsem se hotovil k odchodu, najednou se obrátil na patě, valil přímo na mě, hulákal u toho jak na lesy a práskal jakousi tenkou věcí, co měl v ruce. Upřímně řečeno mně nijak nestál za to, abych se kvůli němu vzrušoval, jestli se takhle v tom Frýdlantě chovají všichni, tak to teda potěš, jo tropit mně takovýhle alotria doma na dvorku, to bych ho panečku hnal sviňským krokem!!! Ale tady mně to bylo putna……. Panička se ke mně vrátila a místo toho, aby mě odvázala a mohl jsem si jít čuchat vzkazy, chytla se mýho vodítka a stáli jsme tam jak péra z divanu oba dva. Hm…. Děsná sranda. Najednou se ten hlučnej borec objevil znova a zase valil směrem k nám! No ale teď to teda bylo vážný, teda né, že bych byl z paničky ňákej pototo, však víš, ale co kdyby jí ten otrapa chtěl něco udělat? Tak jsem na něho blafnul, aby si to raději rozmyslel. No tos měl vidět, jak mě panička začala chválit!!! Ona asi fakt neví co chce. Doma mě vždycky kárá, když si na někoho vodevřu hubu a tady se samým štěstím úplně tetelila….. Tak jsem pro jistotu blafnul ještě párkrát a zase to mělo úspěch. Dal jsem si dvě a dvě dohromady a naznal, že smyslem této praštěné hry je blafat na toho chlapa, co na mě neustále podnikal výpady. A budeš se divit, milý deníčku, ono se mně to začalo docela líbit Když jsme tam přijeli příště, nenechal jsem se dvakrát přemlouvat a blafal jsem na toho chlapa pro jistotu i tehdy, když jsem nebyl uvázanej u toho stromu, chachacha! To byla švanda! A při další návštěvě Frýdlantu jsem za to blafání dokonce vyhrál pohár, heč! A pak ještě jeden, ale ten jsem měl dostat až na dalším srazu, páč prej poháry došly, bo co…

Tak, a teď už víš, co obnáší jet do Frýdlantu.

Dneska brzo ráno mě přišla panička budit a prej honem, honem, jdeme ven. Mně se ale tááák nechtělo vstávat! Ona začala zase o Mášence, tak jsem vystartoval, neboť jsem si myslel, že za mnou přijela. Vyhlížel jsem ji celou vycházku a ona nikde. To teda byla zrada, mohl jsem ještě chrnět!!!! Když panička viděla, jak jsem z toho rozhozenej, vysvětlila mně, že Máša není v Brně, ale bude až ve Frýdlantu. Jo takhle je to!!! Tak to byla jiná J Rychle jsem hodil bobek, aby mě v autě netlačil a mohlo se jet. Přijeli jsme tam opět jako první, páč panička razí teorii, že je lepší vyjet dřív a jet v klidu, než se nějak stresovat, kór když jsou ty silnice plný různejch blbečků, kteří nedodržují rychlost, neumějí předjíždět apod. Si dycky něco vyslechnu v tom autě, panička by se možná měla přihlásit do kurzu slušné mluvy... No nic, tak jsme tam přijeli, vylodili se a šli jsme ještě obejít cvičák, abych se vycvrkal po cestě a patřičně se naladil na soutěžení ;-) Je tam čoveče za tym cvičákem takovej šikovnej splávek se spoustou nádhernýho bahýnka, ve kterým je radost se rochnit. Jak jsem byl takovej načesanej ze včerejška, řekl jsem si, že drsňáci, co vyhrávají soutěže povahy, přece vypadají jinak a když se panička nedívala, rychle jsem si dal jednu bahenní koupel. Tos měl pak slyšet ten jekot, ta nadávala, chachacha!!! Prej proč se se mnou češe, když já su takový prase a musím se furt někde rochnit. No já jsem se jí o to kudlání neprosil, já teda ne! To měla za to!!! Pak jsem ještě prohnal jednoho voprsklýho frýdlantskýho zajíca, kterej se tam motal a správně naladěn jsem vykročil s prskající paničkou po boku vstříc novým vítězstvím.

Když jsme se vrátili ke cvičáku, už tam byli nějací další účastníci s kavkazákem, který vypadal zdálky jako Mášenka. Chtěl jsem se jí radostně vrhnout v ústrety, ale panička mě brzdila, že prej to není Máša. Ják není??? Zdálky to vypadalo jako Máša, vonělo to podobně jako Máša, tak jakýpacopa?????? Přišli jsme k nim a normálně představ si, že to fakt nebyl Mašik, ale jeho brácha, nějakej Goran. A byla s ním sranda! Pořád lezl paničce mezi nohy a pokoušel se ji katapultovat hlavou, ta vřeštěla, panečku! Patřilo jí to, neměla ho pořád dlachnit a ňuňat na něho, kór když jsem byl u toho, no ne??? Tak jsme tam stáli, my jsme blbnuli s Goranem, panička kvákala s těma jeho pánečkama, pak se začali sjíždět další účastnící a ta Máša furt nikde!!!!Už jsem to chtěl jít reklamovat, když tu najednou jsem ji spatřil, celý jsem se rozechvěl, to bylo radostné setkání! Mášenčina panička ji zase zaparkovala u vedlejšího stromu, tak jsme byli spolu a bylo nám dobře. Sice teda nechápu, proč měli všichni potřebu komentovat moje apartní bahenní podkolenky, ale nešť... Pak tam začali chodit další kámoši kavkazáci, tak jsme si spolu hráli, já jsem pochopitelně musel dělat uvědomělého, neboť jsem byl nejstarší, tak aby si ti puboši nemysleli, že si ke mně můžou všechno dovolit! ;-) A pak mě panička začala kšírovat do postroje a to jsem věděl, že konečně nadešla moje chvíle, neboť když mám postroj, znamená to jediné – bude se blafat na figuranta, huráááá!!!! To jsem si to zase včera užil, joj!!!! Napřed mě figurant provokoval jen tak, hulákal na mě, práskal bičem a takový ty fórky, pak mně chtěl sebrat paniččin foťák, kterej přede mě položila, ale neměl šanci!!! Potom na mě zas naběhl s židlí jako posledně, to jsem ho hnal, a nakonec mně Ti začal strkat do huby jakousi oslintanou věc, co měl na ruce. Panička mě pořád povzbuzovala, ale já jsem nějak nechápal, co s tou věcí mám dělat? Kousnout do ní??? Fůůůj, to by bylo přece nehygienické, kdoví, kdo všechno do ní kousal, ještě bych chytnul nějaké breberky! No ale asi se ode mě fakt čekalo, že se do toho hnusu zahryznu, páč když jsem do toho jen tak lehce ďobnul, panička hned začala jásat. Ona je fakt prdlá.... Bych chtěl vidět ji, jak by se tvářila, kdyby jí někdo rval do huby takovej humáč a chtěl po ní, aby do toho hryzala...... Tak jsem ještě párkrát ďobnul, ale víc jsem se s tím nemazal. Uvidíme příště, třeba tomu přijdu na chuť! Po laškování s figurantem jsme měli potom asi hodinu oddech, pánečci šli kvokat do klubovny a když se k nám pak vrátili, moje panička mávala nad hlavou dvěma pohárama (jeden byl za to minulé vítězství), hned se na mě vrhla a začala mě tam objímat a pusinkovat, to teda zas byla potupa.... Ale ve skrytu duše jsem byl rád, že jsem jí udělal radost, zkusím se příště víc opřít do toho rukávu, jak oni říkají, třeba nám to hodí další pohár ;-)

No a odpoledne už jsme se věnovali takovým těm trapárnám jako je chození v kruhu, štelování se do výstavní pozice, ukazování zubů a tak, no vopruz, ještěže byla vedle mě kámoška Kajka, která tohle taky bojkotuje, tak jsme byli dva anarchisti J Jsem si tam dal na sluníčku pěkně dvacet a bylo mně všechno jedno. To blafání člověka, teda vlastně psa, děsně vysílí!!! Panička je v tomhle naštěstí rozumná, nenutí mě se fiflit na výstavách a když už na nějakou jdem, tak tam akorát čumákujem. Aby bylo jasno, já jsem nebyl zrozen pro prdelení se v kruhu, nýbrž pro adrenalinové akce s figurantama, JO!!!!

Takže to by tak bylo pro dnešek všechno, slibuju, že se polepším a budu Tě, milý deníčku, informovat častěji o tom, co jsem kdy zažil veselého J

Měj se pěkně!

Tvůj Cipísek

22.04.2007