Milí kamarádi,

jsem tu opět se smutkem na srdci, s hlavou plnou vzpomínek a s neuvěřitelným vztekem na neúprosnou přírodu.

Není to tak dlouho, co jsem se loučila s Cipískovým tátou Dráčkem a už je tady rozloučení další – o to bolestnější, že tentokrát jde o kamaráda největšího Béďu, díky kterému mi kavkazáčci tolik učarovali.

S Béďou jsme se seznámili, když mu byly 4 roky a jak už jsem psala v jednom ze svých prvních povídání, rozhodně to nebyla láska na první pohled. Spíš mě tehdy zachvátilo něco jako posvátná úcta, když jsem ho spatřila, jak se ke mně blíží. Do té doby jsem žádného kavkazáka naživo neviděla. Pamatuju si, že jsem si tehdy dovolila ho pohladit jenom po zadku, a to ještě tak, aby si toho nevšiml;-) Po několika společných akcích mi však bylo jasné, že tenhle medvěd pro mě bude osudový, což se taky stalo. Bylo úžasné sledovat, jak při každém setkání víc a víc odhazuje tu svou masku netečného tvrďáka a je připraven ke každé lumpárně, aby se hned vzápětí mohl opět tvářit jako Jeho Uvědomělost sama:-) Béďa byl tím, kdo mi dal jako první nahlédnout do čisté a nezkažené duše tohoto překrásného plemene, které jsem do té doby „znala“ jenom z fotky a charakteristiky v Atlase psů, on byl tím důvodem, proč jsme se nakonec potkali s Cipískem. Nebýt onoho osudového setkání v roce 2001, můj život by byl chudší o spoustu nádherných zážitků.

Kamaráde můj, prožil jsi krásný život se svou milující smečkou, kéž by se každý pejsek dostal  k takovým pánečkům, jaké jsi měl Ty. Žil jsi po jejich boku krásných 10 let, v posledních letech jsi překonal zákeřnou rakovinu, jednu chvíli Tě zlobily nožičky, ale statečně jsi je zase rozchodil. Zákeřná mrcha se ale vrátila a udeřila znovu...

Bédiku, měj se v tom psím nebi krásně, užívej si nekonečné svobody a toho, že už Tě nikdy nebude nic bolet, pozdravuj všechny kamarády, kteří nás nezodpovědně opustili před Tebou a nesmějte se nám, že vás oplakáváme, když vy se teď přitom máte nejlíp, sám víš, jak je to lidské plémě nedokonalé...;-)

Byl jsi „můj“ první kavkazáček, na to se nezapomíná. Promiň mi, že jsem na Tvé poslední cestě nemohla být s Tebou...

Alka

25.06.2007